Evoluce

 

Iluze času

Pohybem mysli a změnou svého záměru jedinec vybírá různé obrázky, takže si před sebe promítá
svůj film. Dojem (iluze) času vzniká jako vedlejší produkt toho, že do své osobní promítačky
sekvenčně vkládá stále jiné a jiné obrázky, v postupné řadě za sebou. Pokud by člověk dokázal
expandovat své vědomí natolik, že by do něj obsáhl všechny obrázky svého osobního hologramu
najednou, tak by překonal tuto úroveň omezenosti své identity a jí odpovídající iluzi času. Čas by
pro něj pozbyl smyslu, protože by všechny ty obrázky měl současně před sebou a viděl by je
najednou. Nikam by je nemusel jeden po druhém strkat. Právě toto sekvenční zastrkávání
diapozitivů do promítačky vytváří v našem percepčním systému iluzi času. Pokud člověk vidí celý
film najednou, současně, tak mizí iluze pohybu a změny. Je zde celá hierarchie vývojových
časových cyklů, které se vztahují k různým úrovním Stvoření. Ty do sebe zapadají jako vteřinová
ručička do minutové, minutová do hodinové, atd. Bytosti jimi prochází a promítají jiné a jiné
krabičky možných obrázků.

 

Stvoření a Evoluce

Stvoření a evoluce jsou dvě strany téže mince. Rozpor mezi tzv. stvořitelskou teorií světa
(kreacionizmus) a vývojovou teorií světa (evolucionizmus, darwinizmus) je iluzorní a je produktem
lidské nevědomosti. Ve skutečnosti se jedná o dva různé pohledy na totéž.


1. Stvoření. Bůh-Zdroj stvořil Hologram Bytí jako předobraz všeho, co může existovat a co se může
stát a uskutečnit. Co v něm není zakódováno či naprogramováno se prostě stát nemůže, nejsou k
tomu prováděcí instrukce. Diapozitiv takové situace není v krabičce promítače a proto se na plátně
Manifestační Arény nemůže zobrazit.


2. Evoluce. Bůh-Zdroj vypustil jím stvořené bytosti do této Manifestační Arény a dal jim možnost,
aby si ji dle své libovůle, v rámci svých možností a poslání, procházely, poznávaly ji a získávaly
zkušenosti z pobytu v různých jejích místech. Dal jim různé krabičky s obrázky. Pohybem v aréně
vzniká pro návštěvníka dojem času. Toto procházení již před-definované galerie stvoření se nazývá
vývoj či evoluce.

 

Evoluční předloha


Pro vývoj všech částí Stvoření existují před-definované božské Evoluční Templáty či Vývojové
Předlohy (Divine Blueprint), které jsou vázány na určité Vývojové Cykly. Jsou to kristovské
programy, které říkají jak se mají věci vyvíjet, zvyšovat svou komplexitu a expandovat na fyzické i
duchovní straně, aby dosáhly maxima svého možného pozitivního sebe-vyjádření. Jak mají věci
skrze sebe ohýbat paprsky Zdroje, aby se samy neustále přetvářely a tím následně ohýbaly paprsky
trochu jiným způsobem a tudíž neustále zakoušely jinou realitu a proměňovaly se a vyvíjely se. Je
to nastaveno tak, aby tyto části prošly potřebnými oblastmi celkového Hologramu Bytí, získaly
potřebné zkušenosti a opět se vrátily ke Zdroji. Tuto svoji cestu Hologramem vnímají jako svůj
vývoj v čase. Ve skutečnosti pouze různě ohýbají paprsky Zdroje v jisté sekvenci a tím nasvěcují
jiné části Hologramu, což se jim jeví jako jiná životní realita.

 

Cesta vývoje v rámci Stvoření

Evoluce (vývoj) má jasné zákony. Existují tam cesty a křižovatky. Každé rozhodnutí nese jistou
energetickou kvalitu a posazuje člověka na určitou časovou kolej (vývojovou cestu), která má větší
či menší podporu Zdroje, podle poměru vibračních sil rezonance/disonance v okamžiku rozhodnutí.
Klíčová je zde motivace: proč to chci? Hlídejme si proto své záměry, neboť ty určují vibrační
kvalitu našeho konání. Po té koleji (cestě) se pak nějaký čas jede a není možno se tam zastavit či
vystoupit nebo odbočit. Dojede se k další křižovatce, kde je zase možnost se nějak rozhodnout a
pokračovat dál. Hodně to připomíná naše pozemské cesty a cestičky a putování po nich. Toto
putování jedince skrze Stvoření ve svém osobním hologramu, se nazývá jeho životní dráha či jeho
osobní vývoj. Je to jeho bublina (Radiální Tělo), do které si promítá sám sebe (Hova Tělo). Je
zřejmé, že nad touto osobní úrovní jsou další vyšší úrovně, které do osobních osudů výrazně

zasahují. Podobně tak probíhá putování většího celku v jeho větším hologramu, jako bubliny v
bublinách.

 

Kvalita Evoluce

Způsobů jak je možno proplout Hologramem Bytí je celá řada a liší se vibrační kvalitou zvolené
cesty. Kristovské Evoluční Templáty jsou pouze jednou možností, jak cestu od Zdroje do Stvoření
a ze Stvoření zpět ke Zdroji uskutečnit. Tyto programy jsou však Stvořitelem doporučené. Jedinec
ale má svobodnou vůli a může se rozhodnout podle svého, kudy se bude ubírat.


Nejvyšší možná cesta je cesta Kristovská, zvaná též Cesta Duchovního Hrdinství (Heroic Path,
Heroic Probability), kde jedinec jde přesně podle programu své před-definované Božské Evoluční
Předlohy a jeho svobodná vůle je zcela v souladu s Boží Vůlí, má plné Boží Vedení, je si ho plně
vědom a plně ho respektuje, žije ve stavu Boží přítomnosti a všechna jeho rozhodnutí jsou dokonalá
a kristovská. Je to cesta prvního plánu navržená Zdrojem pro všechny jeho bytosti, aby jim umožnil
zažívat na jejich cestě Domů nekonečnou slast a blaženost té nejvyšší možné ascenční cesty. Je to
Přímá Stezka (Direct Path) určená pro skutečné Duchovní Bohatýry. Je to nepřímější a nejrychlejší
a nejblaženější cesta k plné realizaci Boha.


Nejnižší možná cesta je cesta Anti-Kristovská, cesta Ďábelská, cesta totálního pádu. Vyznačuje se
tím, že jedinec zneužívá dar svobodné vůle k tomu, že dělá všechna svoje rozhodnutí zcela záměrně
v naprostém rozporu se svoji původní a doporučenou Evoluční Předlohou.


Mezi těmito dvěma extrémy leží celá škála vibračně možných evolučních cest. Celkem je jich 144.
Jsou rozřazeny do 12 velkých skupin, což jsou Hlavní linie (H1-12). Každá z nich má 12 pod-
skupin, což jsou Vedlejší linie (V1-12) - https://www.uir-666.cz/vesmir 


Hlavní pravdě-podobnostní vývojové linie událostního horizontu (Probability full-harmonic main
line, Primary frequency band coordinate point): 12 ks.


Vedlejší pravdě-podobnostní vývojové linie událostního horizontu (Probability sub-harmonic time
lines): 12 x 12 = 144 ks. Čísla ukazují na vibrační úroveň. 12 je Krist, 1 je Anti-Krist, 6 je hranice
mezi nimi.


Usazení jedince do dané evoluční úrovně záleží na mnoha věcech, zejm. na evoluční úrovni všech
hierarchicky nadřazených struktur (kosmos, vesmír, galaxie, ...). Jeho vlastní evoluční úroveň je
vždy vnořena do tohoto širšího kontextu. Čím níže je jeho okolí, tím obtížněji se dostává jedinec
nahoru. Přechod mezi jednotlivými úrovněmi není libovolný, jak z hlediska času, tak z hlediska
odkud-kam. Možnost přechodu je vibračně vymezena dalšími podrobnými pravidly. Možnost
přechodu je časově vymezena výskytem dvou typů událostí:


Hlavní křižovatka (Hlavní událost, Master Event Hub): přechod mezi Hlavními liniemi (H).
Vedlejší křižovatka (Klíčová událost, Key Event Hub): přechod mezi Vedlejšími liniemi (V).
Příklad. Planeta Země byla před květnem 2003 na vývojové vibrační platformě H1/V1 (cesta
totálního pádu). Díky pomoci zvenčí však vstoupila do období SAC 2012-2022 z úrovně H6/V6,
což je na ostří nože mezi pádem a vzestupem.

 

Evoluce: náhoda či nutnost?


Vztah mezi vývojem a mírou jeho před-určenosti je pravdě-podobnostní. Není to ani zcela před-
pověditelné (čirá nutnost). Není to ani zcela ne-předpověditelné (čirá náhoda). Důvod je ve
struktuře hologramů a jejich interakci.


1. Nutnost. Jeden extrém by byl, pokud já budu pouze ve svém osobním hologramu a můžu si tam
dělat co chci, činit libovolná rozhodnutí, protože na to mám své stvořitelské právo. Ani Bůh mi do
toho nemůže mluvit, protože by popřel sám sebe a omezoval moje právo svobodné volby. Tedy svůj
vývoj na mém malém písečku mám zcela pod kontrolou. Vývoj je plně deterministický: mnou
zvolený a předurčený. Ale ani já sám nevím, jak se kdy rozhodnu. A pro všechny ostatní je zcela
ne-předpověditelný: neví, jak já se rozhodnu.


2. Nahodilost. Druhý extrém by byl, pokud já budu zcela zanořen ve vyšším nadřazeném velkém
silovém hologramu, do něhož nevidím a jemuž nerozumím. Jsem zcela vydán na milost/nemilost

velkému množství nepřehledných cizích rozhodovacích vlivů jež neznám, bez možnosti do toho
jakkoli zasáhnout. Tedy můj vývoj je zcela mimo moji kontrolu a vliv: vnímám ho jako nahodilý.
Skutečnost je někde mezi. Je to otázka síly vlivu všech zúčastněných hráčů, kde každý z nich tahá
za jiný provaz. Výsledek tohoto silového zápolení pak určí, na jakou stranu se kormidlo vývoje
otočí. Z pohledu člověka je tedy jeho vývoj částečně nutný (co dokážu rozhodnout sám) a částečně
nahodilý (o čem rozhodují ostatní). Cílem evoluce je posílit svobodu konání a zodpovědnost za něj.
Cílem devoluce je omezit svobodu konání a potlačit osobní a kolektivní zodpovědnost, tedy
beztrestně konat zlo.

 

Evoluce: vznik a vývoj druhů


Díky své nízké vibrační úrovni a tudíž snadné dosažitelnosti pro kdekoho, naše planeta Země
sloužila jako zkušební aréna pro mnoho mimo-zemských ras. Učily se zde vytvářet různé životní
formy a zkoušely jejich předlohy naprogramovat do planetárních štítů, aby se zde mohly fyzicky
manifestovat. Stejně tak se naše děti učí tvořit své bábovičky na nějakém vhodném pískovišti. A
naše planeta takovým vesmírným pískovištěm je. Chvíli pozorovaly, jak se nové druhy vyvíjí, pak
je to přestalo bavit a šly si hrát jinam. Tady to nechali někam dojít samospádem.


Je to jako když současní vědci používají své skromné poznatky genetiky a hrají si na tvůrce a vytváří
různé umělé devoluční formy mrtvého života. Chvíli je pozorují ve svých laboratořích a pak to v
klidu nechají vychcípat. Občas si vyštípnou nějaký gen a používají ho pro své hybridizační hrátky
dál. Typickou obětí je muška octomilka (Drosophila), která má pro naše badatele zajímavý genom,
stejně jako Člověk pro Démony. Přístup je zcela stejný (citováno z Wikipedie): "...Octomilka
obecná (aka Kristovský Člověk) je oblíbený testovací živočich, neboť se snadno chová (kultivuje) ve
velkém množství, má krátký generační čas a mutovaní jedinci jsou rychle dostupní....". A jako nízký
druh nepodléhá etickým zákonům o laboratorní spotřebě zvířat. Tohle se s námi Lidmi dělo po
milióny let v naší planetární laboratoři zvané Země. Možno připomenout genetické lidské farmy a
koncentráky v Atlantidě po jejím Thothiánském pádu. Doby, kdy si Nefilimové 'brali lidské dcery' a
hybridizační farmy na Nibiru. Stejně jako muška octomilka vůbec nechápe, že je zneužívána vyšším
biologickým druhem - člověkem, který je sice vibračně výše, ale morálně je zcela padlý, tak ani lidé
si neuvědomují, že totéž se jim trvale děje ze strany pokročilých Dravčích Ras, které navíc vzývají
jako své bohy.


Pokud se naši paleo-onto-logové trápí tím, že někde v historii náhle vznikl nějaký nový druh, tak si
tam někdo odjinud asi trochu pohrál. A pokud nějaký druh rychle vyhynul, tak se prostě nepovedl.
Jeho evoluční templáty nebyly dobře naprogramované a nebyly schopny se udržet ve stavu vibrační
rezonance s planetárním vědomím, které se také vyvíjí. Pokud se tyto programy od sebe rozjedou a
stanou se nekompatibilními, tak se daná věc nemůže v planetární hologramu manifestovat. A
takováto evoluční křižovatka je před námi právě dnes, ve formě dvou energeticky soupeřících
evolučních vln (časových cyklů, vývojových horizontů): (i) přirozené vlny ascenční s vysokou
vibrační kvalitou a (ii) nepřirozené vlny descenční s nízkou vibrační kvalitou. Pokud se Člověk,
jako biologický druh, rozhodne na úrovni svého kolektivního vědomí, že půjde kupředu, tak se mu
otevírají zcela nevídané možnosti a konečné a nezvratné osvobození z teroru Dravčích Ras. To však
vyžaduje aktivní práci na sobě i ve svém okolí, občanskou statečnost a ochotu a schopnost pro tento
cíl bojovat, se vším, co s bojem o život souvisí. V opačném případě bude Člověk jako biologický
druh sražen na úroveň otroka Dravců a po jeho genetickém a energetickém vytěžení coby zdroje
suroviny půjde na konečnou likvidaci do jejich černo-děrné kafilerie. Přesně stejně, jako se lidé
chovají ke svým spolu-bytostem ze říše zvířecí, rostlinné a jiné.


Původní tvůrci našeho planetárního života na Zemi potřebovali miliony let, aby naprogramovali
Manifestační a Evoluční předlohy pro všechna životní pole a jejich biologické formy v souladu s
KRIST-Kódem. Aby všechny bytosti a jejich atributy byly v plné rezonanci s planetou. To
znamená, že každý živočich měl tvar, barvu, své pohyby a vydávané zvuky přesně vyladěné na
předlohy své planety a svou existencí s nimi rezonoval. Tedy tím, že byl, fungoval jako anténa
energií Zdroje pro svou planetu. Skrze něj protékaly silné proudy životních sil do planetárních těl a
posilovaly je. Planeta mu také poskytovala vše potřebné pro jeho existenci a vývoj, skrze svá

biopole, do kterých byl navázán a jejichž byl součástí. Tím byl naplněn archetyp spolu-práce a
společného vývoje planety a jejích obyvatel. Na počátku bylo vše krystovské, podle Zákona
Jednoty. Všechny životní formy se živily čistou energií Zdroje a nemusely o nic soutěžit. Učily se
poznávat své planetární prostředí a sebe navzájem. Byl to ráj na zemi, což však netrvalo dlouho.
Nicméně tyto pradávné hluboké vzpomínky na harmonické soužití byly v historii příležitostně
aktivovány v paměťových matricích některých lidských inkarnátů, kteří jsou teď označováni jako
'utopisté'. Tato ideologie jednoty a míru však byla pro Dravce zcela nepřijatelná a proto vzali její
vývoj plně pod svou kontrolu a totálně ji zdiskreditovali (marxismus-leninismus). V její falešné
podobě ji teď opět uvádějí na světový trh jako NWO, kde jsou pouze práva a ne povinnosti (neo-
marxistická post-moderní post-utopie), vedoucí ke zkáze planetárního života.

 

Vznik a vývoj života

Mnozí inkarnáti sem přišli na svou misi nasměrovat vývoj vědy a tím i myšlení lidí anti-
spirituálním směrem. Věda je ideologie, stejně silná a nebezpečná jako náboženství. Věda je vlastně
druh náboženství. Běžný člověk si náboženská tvrzení nemůže ověřit a musí věřit duchovním
autoritám, které stojí mezi ním a Bohem, kterého prý náboženství zkoumá. Když náboženství
selhalo díky své zjevné korupci, spirituální impotenci a mravní zvrhlosti, tak přišla materialistická
věda. Běžný člověk si její tvrzení nemůže ověřit a musí věřit vědeckým autoritám, které stojí mezi
ním a Přírodou, kterou prý věda zkoumá. Jsou to dvě různé variace na stejné téma. Cílem je
vybudovat duchovno bez vědy a vědu bez ducha, jako dva nesmiřitelné koncepty, které v člověku
vyvolávají trvalé existenční schizma (rozštěpení) a z něj plynoucí stres z absence smyslu bytí. Toho
bylo dosaženo odstraněním bio-spirituálních Nauk z naší planety, které v rámci ID fyziky učily, že
vědomí, energie a hmota jsou různé strany téže mince a vysvětlovaly, jak spolu souvisí.
Tak se stalo, že se do planetárních štítů začala implantovat materialistická teorie vzniku a vývoje
života. Idea je jednoduchá a pro všechny lidské mutanty snadno pochopitelná. Je tedy masově
šiřitelná. Na počátku nebylo nic, jen čtyři hromádky mrtvé hmoty: uhlík, vodík, dusík a kyslík. Pak
do toho uhodil blesk a vznikly první malé organické molekuly (močovina, aj.). Pak se to nějak
začalo samo od sebe organizovat do vyšších celků, vznikaly větší molekuly, supra-molekulární
útvary, organely, buňky, atd. (viz vědy: nelineární nerovnovážná termodynamika, synergetika).
Molekuly se nějak nahodile a naslepo do sebe zkoušely zašroubovat či zaklesnout a protože měly
hodně času, tak z toho občas vzniklo něco smysluplného. Někdy vznikne stabilní konfigurace,
energeticky vysoutěžená a tedy ta nejlepší. No a pak to zase má hodně času a nějak se to samo
nahodile a naslepo vyvíjí (jevy jako auto-katalýza, auto-regulace, cykličnost, replikace, reprodukce,
kooperace, nárůst komplexity, např. Eigenovy hypercykly, apod.). Pokud něco Bůh-Zdroj opravdu
nedělá, tak je to tvořit nahodile a naslepo. Je to spíše lidská projekce typu: podle sebe soudím tebe.
No a za čas z toho nějak vznikly játra, ledviny, hlava, mozek a nějak se to nahodile dalo dohromady
a byl tady člověk. Zajímavá otázka je, jak ze čtyř hromádek mrtvé hmoty vzniklo vědomí a jeho
aspekty: intelekt, emoce, svědomí, láska, spiritualita, mravnost, biopole, aura, čakry, schopnost
ascence, stav Boží Přítomnosti, stav Realizace Boha, apod. Hmotaři říkají, že myšlenka je
produktem hmoty. Duchovní tvrdí opak a jsou pravdě blíže. Je zřejmé, že se spolu nikdy
nedomluví, což je záměrem. Je zřejmé, že se budou vzájemně vysilovat bojem o 'pravdu', což je
záměrem. Je zřejmé, že ať oficiálně zvítězí jedna či druhá strana, tak lidská veřejnost bude zavedena
na cestu nevědomosti a pomýlení, což je záměrem. Buď dekadentní materialistický nihilizmus
jedoucí na konzumu a sebe-degradaci. Nebo slepá nekvalifikovaná a zotročující náboženská víra.


Ve skutečnosti jsou všechny vazebné možnosti našich chemických prvků obsaženy v jejich jemno-
hmotné manifestační předloze, kterou vytvořily vysoké mimo-zemské rasy. Těch prvků je 144 ks,
stejně jako písmen Anuhazi abecedy a 12x12=144 subharmonik 12-ti Dimenzního Časového
matrixu a 12-ti vláknové DNA jejich běžných obyvatel. Všechny prvky jsou plně vědomé bytosti,
kolektivní pole vědomí vesmírné úrovně, mající svou identitu a specifika. Je možno se na ně vyladit
a komunikovat s nimi. Jejich vznik souvisí se štěpením živlových předloh na úrovni vesmírného
Raša Těla (Rasha Body), což pak prochází skrze předlohy a těla Temné Hmoty (Dark Matter
Templates, Bodies), až do finální manifestace v matérii Vnějších Domén. Slučovací potenciál

chemických prvků je zakódován do jejich předloh. Tento potenciál je pak aktivován programy v
evolučních templátech, ve formě energetických morfo-genetických (strukturo-nosných) polí. Jsou to
programy, které určují jaké hmotné struktury se vytvoří, jaké funkce ponesou a jak rychle se to bude
dít. Jsou to náročné předměty spadající do Kreační Mechaniky, které je třeba se postupně učit, což
vesmírné rasy dělají. A třeba si hrají na takovém pískovišti, jako je právě naše planeta. Poslední
nauka, která měla o skutečné chemii aspoň nějaké ponětí byla alchymie, neboť respektovala její
transcendentní podstatu. Věděla, že chemické prvky a jejich sloučeniny jsou energetické útvary, na
které lze působit vědomím a tím směrovat jejich chování a vzájemné proměny, v rámci možností
jejich předloh.

 

Vývoj jako Bio-Spirituální proces

Přirozený vývoj je vždy Bio-Spirituální, tedy proměny hrubohmotné (biologické, fyzické) a
jemnohmotné (spirituální, energetické) jdou společně ruku v ruce. Jemné předlohy umožní hrubou
manifestaci duševní esence. Je to vtělení duše do vhodné biologické formy v nějakém hmotném
prostředí (realitním poli v nějaké Hustotě), ke kterému má potřebné genetické kódování (vibrační
rezonance, energetická kompatibilita). Konání inkarnáta se automaticky promítá zpět do jeho
předloh, zaznamenává se do paměťových matrixů a ukládá do genetických templátů. Toto vše jsou
součásti jeho vlastní ID anatomie. Ve hmotě působící a konající bytost tedy proměňuje sama sebe.
Jak může hmota působit na předlohy? Ona na ně nepůsobí. Působí na ně záměry jedince, který je ve
hmotě a se hmotou pracuje. Jsou to jeho niterné tvůrčí stavy, postoje, motivace, způsob myšlení,
pocity. To vše jsou mocné energetické stavy, silná energetická pole skalárních vln, které interagují s
energetickými poli jeho předloh, které jsou ze stejného materiálu - jsou to formy různě zahuštěného
Vědomí (světelně-zvukové pole stojatých skalárních vln, matrice Keylonových Krystalů). Pokud
tato zpětná vazba je pozitivní a je v souladu s jeho inkarnačním záměrem, tak se dostává do stavu
rezonance s jeho evolučním templátem, čímž na něm odemyká energetické zámky. Tím se otevírají
brány do vyšších vibračních úrovní jeho vlastní bytosti, je to celá hierarchie tzv. Vyšších Já
vedoucích až ke Zdroji, ke kterým předtím neměl přístup. Odtud do něj začínají proudit vyšší
frekvence, které aktivují další části předloh jeho DNA, které se manifestují jak biologicky tak
spirituálně: expanze vědomí, ascenční pokrok, silnější napojení na Zdroj, hlubší uvědomění si Boha,
zvnitřnění a ztišení, rozvinutí přirozených ID schopností, intuice, vnitřní smysly, atd. Tyto silnější
frekvence mají vysoký potenciál pro čištění předloh, odstraňování reverzů a mutací a léčení. Vývoj
v souladu se svým evolučním templátem, tak, jak byl v souladu se Zákonem Jednoty
naprogramován našimi vesmírnými rodiči, vysokými Kristovskými Strážcovskými Rasami, je
prožíván jako pozitivní růst, všestranná expanze (v tom dobrém smyslu: do větších aspektů sebe
sama, ne přes plot k sousedovi), rozvoj tvůrčího potenciálu, pochopení smyslu bytí, samovolná
radost, stav štěstí, blaženosti, harmonie a sou-náležitosti a jednoty s celým Stvořením. Vývoj v
protikladu ke svému evolučním templátu způsobuje efekty právě opačné. Pečetní energetické
zámky na vyšších úrovních Já se neodemykají, ale naopak, ty stávající otevřené brány se postupně
zavírají, nastává odpojení od Zdroje, disharmonie, nemoci, devoluce, atd., stavy to neblahé.


Právě díky této komplexnosti je pobyt v těle ve hmotě ten nejnáročnější, ale také nejúčinnější a
potenciálně nejrychlejší způsob vývoje. Je zde jedinečná zkušenost rychle manifestovat své záměry
a obratem si všestranně prožít jejich hmotné důsledky a hbitě se z nich poučit.


Pozitivní vývoj je vždy o akreci (získání a ukotvení) stále vyšších a vyšších frekvencí v rámci své
Bytosti-Identity, která skrze vzestupnou řadu svých Vyšších Já sahá až ke Zdroji. Cesta stvoření jde
po vibračních schodech dolů. Vědomí se zahušťuje a mění se na hmotu. Odjíždím z domova na
daleký výlet na zkušenou, abych poznal svět. Cesta ascence jde po vibračních schodech nahoru.
Hmota se nařeďuje, produchovňuje a mění se na vědomí. Poté, co jsem poznal daleké kraje a prožil
v nich potřebné zkušenosti, se radostně a bohatší vracím z výletu zpět domů.


Důležitý je také správný odhad evoluční rychlosti. Pokud nějaká věc zvyšuje své vibrace příliš
pomalu, tak ztrácí svůj čas. Evolučně se loudá a může nestíhat různé ascenční vlny. Pokud to dělá
příliš rychle, tak ji to může poškodit, protože její anatomie tuto zátěž nesnese. Je uměním Kreační
Mechaniky nastavit v evolučním templátu správné časování pulzních rytmů, aby ta rychlost byla tak

akorát. Je to stejné, jako když rodiče vychovávají své dítě. Pokud se mu věnují málo, tak se
zpožďuje a jeho předlohy se v příslušných časových oknech nerozvinou. Pak už to nejde, protože
všechno má svůj přesný postup a čas. Dítě má málo podnětů, na které může reagovat, čímž se učí.
Pokud se mu věnují přespříliš, tak ho energeticky přetěžují a jeho předlohy se začnou automaticky
zavírat, čímž se chrání. Pokud ho ambiciózní rodiče fedrují dál, předlohy se začnou bortit a přijdou
problémy: psychické, psycho-somatické a nakonec organické. Co s tím? Pilulku dostane dítě,
pilulku dostanou rodiče a mají je všechny. Pak se to akorát po genetické rodové linii předává jako
štafeta dál. Asi polovina našeho genetického templátu obsahuje dědictví předků a druhou polovinu
si přinášíme sami. Tuto naši genetiku, coby Manifestační a Evoluční Energetickou Předlohu, si
kódujeme a programujeme sami během svého života, svými volbami a svým konáním. Nejsme tedy
proti osudu zcela bezmocní, jak se nám to někdo snaží namluvit. My svůj osud aktivně spolu-
vytváříme. Na úrovni osobní, rodinné, rodové, národní, rasové, druhové, planetární, galaktické,
vesmírné i kosmické. Některé části našich genetických předloh lze přeprogramovat jen velmi
ztěžka: nesou 'Read Only' kódy. Avšak jiné části jsou snadno dostupné: 'Full Control' kódy. K těm
prvním nemáme běžně přístup, protože jsou do předloh natvrdo zadrátovány našimi rodičovskými
Stvořitelskými Rasami a definují naši základní identitu (12-ti vláknová Lidská bytost, tedy nikoli
vepř či piraňa). Je však možné je kreknout (crack-nout) pomocí zneužití tvůrčích nástrojů, kterými
byly vyrobeny, což právě dělají padlé Dravčí Rasy svými reverzujícími skalárními technologiemi
(aby z nás ty vepře a piraně udělaly).

 

Duchovní hledání


Někdy se zdá, že duchovně hledající lidé by velice rádi, a zcela upřímně, dělali nějaké opravdu
velké a významné duchovní věci a počiny. Jsou ochotni utrácet nehorázné sumy energie, času a
peněz za různé semináře, školy, exotické ezoterické dovolené, kdy jezdí po světě něco čistit, něco
kotvit, na něco se naciťovat a něco zachraňovat, kdy mrznou nebo se potí v různých turistických
ášramech, kdy se plazí u nohou pochybných mistrů. To jim v podstatě k ničemu není, kromě toho,
že si připadají důležitě: před sebou i před ostatními. A tenhle pocit výjimečnosti a duchovní
nadřazenosti je může vyjít dost draho (jak finančně, tak karmicky).


Co by asi tito hledající dali za to, kdyby jim někdo nabídl možnost absolvovat praktický kurz
Kreační Mechaniky, kde by se naučili pomocí skalárních technologií programovat časové zámky
evolučních templátů? To je výzva opravdu vysoká a zcela bezprecedentní, skutečně hodna velkých
duchovních hledačů v malé české kotlině. Mnozí by pro to rozbili své vztahy a opustili svá
zaměstnání a své rodiny a těžce se zadlužili.


Kéž by si všichni tito hledači uvědomili, že tento kurz právě žijí. Tady a teď a zadarmo. Žijí ho ve
svých vztazích, zaměstnáních a rodinách (= sdílejí společné evoluční templáty), kdy svými záměry
a manifestovaným konáním (= skalární technologie) ovlivňují chování všech věcí ve svém okolí (=
řídí směr evoluce) a mírou své angažovanosti, množstvím podnětů a tlakem jejich urgentnosti
vysílají časové pulzy, které chod věcí zrychlují či zpomalují (= ovlivňují časové zámky a řídí
rychlost evoluce). A pokud právě pečují o své potomstvo, tak ani nemusí vycházet z bytu. Mají
doma takovou ascenční školu, že by jim ji mohli závidět i sami Himalájští Mistři.

Přihlášení