VESMÍR

12-ti prvková fraktálová architektura dimenzionálního vesmíru

12ti prvková fraktálová architektura dimenzionálního vesmíru

Celá naše 15-ti poschoďová budova je obklopena ještě vyššími evolučními prostředími, podobně jako je skutečná budova obklopena svým venkovním okolím. Toto okolí však již nevytváří trojdimenzionální časoprostorová patra, pouze jakoby "produkuje" tři primární energetické napájení jednotlivých 15-ti poschoďových vesmírů. Tyto tři nesmrtelné, nehmotné a beztvaré inteligence bytují v těchto úrovních, jsou v pramenech nazývány univerzální trojicí (otec, matka - nikoliv syn a duch svatý) nebo kolektivy YANAS a nad nimi ještě výše stojící centrální zdroj YUNASAI. 

15-TI DIMENZIONÁLNÍ VESMÍR - takto chápaný vesmír není jediným svého druhu, ale těchto vermírů (budov) existuje opět ve fraktálové kompozici víc. Souvisí to s koncepty jako částicový a antičásticový (paralelní, jing - jang) vesmír, časové evoluční cykly apod. 

 15ti dimenzionální vesmír

Časový matrix (vesmír), ve kterém se nyní aktuálně svým vědomím pohybujeme - je v pramenech znám jako UNIVERZÁLNÍ VECA VESMÍR. Tento jeden veca vesmír (který je sám o sobě jedním z více vesmírů) se skládá ze čtyř kvadrantů, přičemž výš uvedené schématické obrázky představují právě tento jeden kvadrant, náš aktuální vesmír, evoluční prostředí lidské rasy . Tyto čtyři "vajíčka" jsou kompozičně propojeny skrze tři své nejvyšší dimenze do podoby kříže a takto vytvořená sdílená oblast je známá jako tzv. VNITŘNÍ ECKA VESMÍR. 

Čtyři vesmíry (dva a dva) pak existují z důvodů archetypálního, duálního, cirkulačního koloběhu "napájecí" energie (nádech a výdech) a ty dvě dvojice jsou tím, čím se v tradiční esoterice říká nižší a vyšší nebe. 

Na počátku výstavby naší budovy stála dohoda ohledně jeho společného a konsensuálního využívání jejími staviteli - tvůrci. V rámci této etapy dění tak každý z našich tří primárních kolektivů přistoupil k tomu, že dal vzniknout svým prvním dětem vybaveným svobodnou vůlí a jimi zabydleli nižší, čtvrté patro našeho vesmíru 10 - 12 oddělení/dimenze, kdy součinnost tří těchto dimenzí vytváří obyvatelný tří-prostorový envinment (x,y,z). Všechny tyto tři zakladatelské kolektivy posléze daly vzniknout a tedy založily další, svobodnou vůlí vybavené kolektivy, které postupně zabydleli nižší patra našeho vesmíru a účastnily se společného provozu. 

Tyto tři zakladatelské kristovské kolektivy bytují v nehmotné formě jakoby živého, tekutého světla. 

Náš vesmír vznikl v období před 950 miliardami let, potom výše uvedená tvorba ras a následná koexistence a společný pobyt v našem modelovém domě fungovaly až do období před 250 miliardami let, celých 700 miliard let se náš vesmír nacházel v mírovém stavu a vše probíhalo dle smaragdové úmluvy. Nicméně v období před 250 miliardami let bylo za blíže nespecifikovaných okolností toto období ukončeno a došlo k eskalaci neshod, které jsou v pramenech pojmenovány jako tzv. andělské války. Tyto války se rozhořely na velmi dlouhou a probíhaly od období před 250 miliardami let až do období před 570 miliony let, tedy neskutečně dlouho, prakticky zhruba téměř 250 miliard let. V těchto více než pradávných dobách, ještě něco takového jako lidská rasa, tak jak ji známe dnes ještě zdaleka neexistovala. 

 

dimenze

Elohei-Elohim = suchozemská humanoidní rasa

Anyu = vodní rasa

Bra-ha-rama = Inyu či Pegaus

Serafei-Serafim = sauří rasa schopna létání

Rebelující skupiny z rasy Anyu ze smaragdového řádu Breneau, přijali nové jméno Annu, padlé andělské legie známé jako Annu-Elohimové.

V rámci jednotlivých hlavních zakladatelských ras pak postupně vznikaly různé genetické verze jednotlivých kolektivů a jejich korespondence na hvězdné systémy a planety, které se tak staly jejich domovskými místy v evolučním cyklu tohoto vesmíru. Jedni vznikli dříve než druzí, jiní s jiným přednostmi než další. Kombinace např. DNA matric Elohei-Elohimů, Serafei-Serafimů a malým příspěvkem od Bra-ha-rama a předchozími strážci Azurity - vešla ve známost pod jménem ORAFIMOVÉ. 

Orafimové se později stali rodičovskou rasou andělských humanoidních, androgynních 12ti ras výchozí genetické linie současného lidstva - tzv. mistrovské rasy TURANEUSIAM-1 (T-1). 12 ras, které se geneticky podílely (každá svým nejsilnějším vláknem) na tvorbě této nové 13. mistrovské andělské rasy, přičemž všichni inkarnáti ras andělského lidstva mají dodnes své napojení na jednu z těchto primárních andělských sub-ras: Bra-ha-man, Dhr-ah-men, Atoni, Trin-i-ten, Azurtan, Celtos, Adami, Yutarans, Luri, Cerrasz, Nezack-tai, Mechizedakz

Lidský duch se vyvíjí v prostředí 2 paralelních vesmírů - v případě Země na částicové Zemi a na antičásticové, paralelní Zemi. 

V každém tomto prostředí se vyvíjí v rámci tz. jednoho planetárního časového cyklu, který obsahuje 6 cyklů Euiago, čímž vzniká časoprostor pro evoluci 2 x 6 = 12 duší, tedy 144 inkarnátů jednoho lidského ducha. Úroveň vědomí na úrovni kristovského avatara se pak vyvíjí (prochází naším vesmírem) v rámci tzv. kruhového cyklu, který je tvořen 12-ti planetárními časovými cykly a je vnitřně členěný do 4 simultánně běžících kruhů po třech planetárních časových cyklech. Tím nám vzniká úplný, uzavřený a vzájemně plně energo-informačně propojený časoprostor pro vstup a výstup kristovského vědomí do 12-ti dimenzionálního časoprostorového propletence - našeho vesmíru/matrixu skrze strukturovanou simultánní inkarnaci/existenci. 1728 inkarnátů jednoho jediného kristovského avatara - jedné duchovní rodiny. Vektory = nulové body, zeropointy, hvězdné aktivační cykly SAC. 

SAC se přirozeně a nevyjednatelně odehrávají ve významné energetické události, související se zhodnocením evoluční práce inkarnovaných fragmentů vědomí, tedy jakousi evoluční maturitou inkarnátů, kterou známe pod pojmem evoluční vzestup. 

1. časový vektor - 22 326 př. n. l. až 17 900 př. n. l. 

2. časový vektor - 17 900 př. n. l. až 13 474 př. n. l. 

3. časový vektor - 13 474 př. n. l. až 9 048 př. n. l. 

4. časový vektor - 9 048 př. n. l. až 4 622 př. n. l. 

5. časový vektor - 4 622 př. n. l. až 196 př. n. l. 

6. časový vektor - 196 př. n. l. až 4 230 n. l. 

Pro lepší představu o morfogenetické lidské rasy a její vazby (korespondence) na evoluční, dimenzionální prostředí (viz. obr.níže), jak se univerzální, 12-ti prvková kathara mřížka uplatňuje ve struktuře lidského těla. 

kathara mřížka

Vzácná situace nastává, pokud je biologické (tří-dimenzionální) tělo korespondující s evolučním patrem, toho schopné, se může stát přímým inkarnačním prostředkem i pro vědomí nejen inkarnáta. K tomu je ale potřeba, aby biologické tělo, dimenzionální nosič pro takto vysoko vibrující vědomí, bylo schopno snést příslušně vyšší dimenzionální energie, což opět souvisí s karmou (planetární, rasovou i personální)a genetickými "zmrzačeními" morfogenetických matric ze strany soupeřů, ale i samotnou přítomností těchto vyšších energií v poli planety, tedy s předpoklady souvisejícími se vzestupnými cykly a vlnami. A samozřejmě také s účelem, proč by k této nestandardní situaci mělo dojít. Např. Ježíš Kristus, ale ne ten ukřižovaný, byl vědomím inkarnovaný až z 12-té dimenzionální úrovně (HU-4)! Teď se, ale vraťme k běžné situaci, kdy naprostá většina dnešních biologických těl je hostiteli vědomí na úrovni inkarnátů. Všechny tyto energetické matrice DNA všech 1728 inkarnátů pouze jednoho krista jsou "technicky" udržovány v analogické multi-planetární matrici DNA, potažmo v jakémsi propletenci morfogentických planetárních polí všech, na evoluci se podílejících planetárních systémů. Můžeme si tak učinit pouze mlhavou představu o jakési ohromné pavučině - MATRIXU z nichž morfogenetické pole planety Tara, domovského místa lidské rasy je pouze jednou systémovou částí tohoto vzájemně zcela propleteného spirituálního celku. 

 

tabulka

Vesmír je mnohem větší, než se předpokládalo. Na základě dat z Hubbleova vesmírného teleskopu britští astronomové spočítali, že ve vesmíru musí existovat minimálně 2 biliony galaxií. Většinu z existujících galaxií však nemůžeme se současnými přístroji pozorovat, protože jsou malé, slabě zářící nebo příliš daleko. Conseliceův tým přišel se vzorcem, který vysvětluje, jak jsou galaxie rozděleny podle velikosti. Obludně obrovské galaxie jsou velmi vzácné, zatímco velmi malých galaxií je ohromné množství. Středně velké galaxie jsou pak středně běžné. 

 

Přihlášení