Magnetar/černá díra/kvasar

Vesmír je fascinující, ale také nebezpečný. V otevřeném prostoru mezi hvězdami, kde panuje prázdnota, vydrží nechráněný člověk při vědomí sotva 20 vteřin. Existují velmi silné fenomény, které jsou mnohonásobně silnější než vybuchující jaderné bomby.

MAGNETAR (rentgenové a gama záření) - je to neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem.

27. prosince 2004 vesmírné satelity zachytily největší explozi, která kdy byla zaznamenána. Ve vzdálenosti 30 000 světelných let od naší planety. I přes zmíněnou obrovskou vzdálenost byly vrchní části pozemské atmosféry výbuchem ovlivněny. Kosmickou detonaci měl na svědomí magnetar, což je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem. Rozpad její nestabilní kůry doprovázejí mohutné emise vysokoenergetického elektromagnetického záření, především rentgenového a gama záření. 

Síla magnetického pole magnetaru dosahuje hodnot až tisícbilionkrát větších, než magnetické pole Země. Tak silné magnetické pole by bez problémů vymazalo všechna data z kreditních karet v okruhu 150 000 km, což je zhruba poloviční vzdálenost ze Země na Měsíc. Astronomové našli v naší galaxii zatím 12 magnetarů. Magnetary vznikají ze smrtelných agonií gigantických hvězd. Když taková hvězda končí svou životní pouť, začne se hroutit a promění se v supernovu. za jistých podmínek se pak ze supernovy může vyvinout neutronová hvězda a poté i magnetary. Ty se rodí z hvězd, které bývají až 40x hmotnější než naše Slunce. 

 magnetar

 

 

ČERNÁ DÍRA  (obrovská gravitace) - astronomové již s jistotou potvrdili existenci drtivé síly, která by mohla být jedním určujících fenoménů v celém kosmu. Černé díry jsou v každé galaxii. Nic před nimi není v bezpečí. Černá díra disponuje tak obrovskou gravitací, že jí neunikne nic. V klidném bazénu si lze vybrat jakýkoliv směr na plavání, jiné podmínky panují v řece. Proudění vody tu může být natolik silné, že je možné se pohybovat pouze po proudu. A prostor kolem černé díry má stejné vlastnosti jako dravá řeka. Jakmile se jakýkoliv objekt přiblíží k okraji černé díry, pro který se vžil "horizont událostí", zahrává si s ohněm. Z tohoto místa totiž není návratu. Představa černé díry jako nějaké jámy je matoucí, ve skutečnosti se jedná o místo, ze kterého není návratu, tedy alespoň ne v takové podobě, v jaké do ní objekt vstoupil. 

Černé díry nejsou vybíravé, zbaští vše, co jim přijde pod ruku - shluky plynů, planety, hvězdy... Když se nějaká hvězda přiblíží k černé díře, nejdříve je roztrhána na kusy. Potom je její hmota vysáta, podobně jako když voda odtéká z umyvadla. V naší galaxii jde počet takových černých děr do statisíců. 

Kritická vzdálenost pro pád do černé díry je srovnatelná se vzdáleností Země - Slunce, tedy 8 světelných minut. Smrt v černé díře by byla sice rychlá, ale i tak velmi bolestivá. Způsob, jakým černá díra vraždí, závisí na její velikosti. Existují totiž dva druhy černých děr. Většina z nich má hmotnost hvězdy, takže jejich slapové hvězdy (druhotný efekt gravitace, slapové síly Měsíce se na Zemi projevují např. odlivem a přílivem) jsou dostatečně silné, aby člověka roztrhaly ještě daleko před horizontem událostí. Případný astronaut by byl protažen do tvaru špagety a poté rozparcelován na jednotlivé atomy. Ve vesmíru najdeme mezi černými děrami i obry, sídlící ve středu galaxií. Proti nim je naše Slunce doslova nickoku, vždyť gigantická černá díra může být až miliardkrát hmotnější. Nejnovější objevy naznačují, že tito obři se zrodili v dobách, kdy byl vesmír ještě velmi mladý. Tyto díry pak nezřízeně pojídaly plyn z galaxií, se kterými se srazily. 

černá díra

 

KVASAR (rádiové vlny, světlo, ultrafialové, infračervené, gama a rentgenové paprsky) - je jen několik milionů světelných let od nás, je to hyperaktivní galaxie, která terorizuje vše, co jí přijde do cesty. Toto nevyzpytatelné chování má na svědomí galaktické jádro - kvasar. Kvasar potřebuje ke svému životu supermasivní černou díru, která jej živý. A i černá díra musí něco jíst, takže ročně zkonzumuje klidně i 20 hvězd. Černá díra, sídlící v jádru kvasaru, dodává celému objektu potřebnou energii. Kvasar představuje ten nejenergetičtější mechanismus v celém vesmíru. Je schopen vydat více energie než 100 mléčných drah najednou. Svou jasností překoná naše Slunce bilionkrát. Kvasar vzniká při galaktických srážkách a ve svém okolí dokáže vše spálit, že ani prach nezbyde. 

Kromě rádiových vln a světla vyzařuje kvasar i ultrafialové, infračervené, gama a rentgenové paprsky. Pro živé organismy tedy hotová poušť. Kvasar je zkrátka hyperativní černá díra. Jsou velmi silné a vydávají světlo. Můžeme tak pozorovat mnoho vlnových délek jejich záření. Z některých kvasarů tryskají silné proudy, kterým se říká blazary. Jejich rychlost je závratná, zvládnou až 99,9% rychlosti světla. Kdyby se Země dostala jen na pár světelných let od smrtonosného toku, dostala by miliardkrát více radiace, než dostává od Slunce...  

kvasar 

 

Přihlášení